Telemedicína už není jen technologický experiment nebo okrajový doplněk péče. Stává se součástí běžného poskytování zdravotních služeb, a právě proto pro ni platí jasná pravidla. Poskytovatelé musí vedle klinické stránky pečlivě hlídat i právní rámec, bezpečnost, ochranu dat, úhrady a připravenost zdravotnických pracovníků. O základních pravidlech, na jejichž dodržování by poskytovatel neměl zapomenout, hovořil 26. února v rámci Kulatého stolu k telemedicíně advokát Petr Šustek z Univerzity Karlovy.

Základní výchozí bod je podle něj jednoduchý, ale zásadní: telemedicína není samostatným druhem zdravotní péče. Jde pouze o zvláštní způsob poskytování zdravotních služeb.

1.Poskytovatel musí mít oprávnění

Právě z toho plyne první pravidlo: telemedicínu může nabízet pouze poskytovatel zdravotních služeb. Tento princip je důležitý i z praktického hlediska. Znamená totiž, že na telemedicínu dopadá obecná právní úprava stejně jako na péči poskytovanou při osobní přítomnosti lékaře a pacienta. „Nejde o paralelní systém, ale o součást standardního zdravotnictví,“ zdůraznil Šustek.

2.Mimo zdravotnické zařízení jen v rámci zákona

Další pravidlo se týká místa poskytování péče. Telemedicínské zdravotní služby lze mimo zdravotnické zařízení poskytovat pouze v případech stanovených zákonem. Současně ale platí, že zákonné vymezení je poměrně široké a umožňuje pod něj podřadit telemedicínu ve značném rozsahu.

Právě to je důležité pro poskytovatele, kteří telemedicínu zavádějí do praxe. Právní rámec není nastaven tak, že by distanční péči automaticky blokoval.

3.Technické a bezpečnostní podmínky nejsou formalita

Dalším z klíčových pravidel je povinnost splnit technické a bezpečnostní podmínky poskytování telemedicínských zdravotních služeb. „Nestačí, že spojení technicky funguje. Musí být zároveň doložitelné, že zvolený způsob komunikace odpovídá požadavkům na bezpečné poskytování zdravotní služby,“ zdůraznil Šustek.

4.Šifrování komunikačního kanálu je základ

Vedle obecných technických podmínek stojí samostatně požadavek na zajištění šifrování komunikačního kanálu. Právě ten ukazuje, že telemedicína není jen o pohodlí a dostupnosti, ale také o důvěrnosti přenášených informací.

V praxi to znamená, že poskytovatel musí věnovat pozornost nejen obsahu komunikace, ale i tomu, jakým nástrojem a za jakých podmínek komunikace probíhá. U citlivých zdravotních údajů to není volitelný nadstandard, ale nutný základ.

5.Ochrana osobních údajů musí být promyšlená

Další pravidlo míří do oblasti ochrany osobních údajů. „Vždy je nutné posoudit právní titul zpracování osobních údajů i povinnosti vyplývající ze zákona o zpracování osobních údajů (tzv. GDPR) a dalších souvisejících předpisů,“ uvedl Šustek.

To je v telemedicíně zcela zásadní. Jakmile dochází ke zpracování údajů o zdravotním stavu, vstupuje poskytovatel do režimu práce s mimořádně citlivými daty. Nestačí proto spoléhat, že digitální nástroj používá „každý“. Klíčové je, zda jeho použití obstojí z právního, tedy důvodu zpracování, zabezpečení i odpovědnosti správce nebo zpracovatele.

6.Kyberbezpečnost je součást kvality péče

Samostatný okruh představují požadavky na kybernetickou bezpečnost. Ty jsou důležité i z hlediska širšího chápání kvality péče. „U telemedicíny kvalitu neurčuje jen klinický obsah, ale i to, zda systém funguje bezpečně, předvídatelně a odolně vůči incidentům. Výpadek služby, únik dat nebo narušení dostupnosti informací mohou mít na pacienta velice nepříjemný dopad,“ upozornil.

7.Požadavky na odbornost: bez výjimek

Jedno z nejdůležitějších pravidel zní možná až samozřejmě: i v telemedicíně musí být splněny všechny podmínky poskytování zdravotních služeb. Jinými slovy, digitální forma nikoho nezbavuje povinností, které by platily i při osobním kontaktu. V případě lékařské péče je to požadavek na lege artis.

To se týká odborné péče, vedení dokumentace, správné indikace i posouzení, zda je distanční forma v konkrétní situaci vůbec vhodná. „Telemedicína není automaticky správným řešením jen proto, že je dostupná nebo technicky možná,“ zdůraznil Šustek.

8.Bez funkčních úhrad zůstane telemedicína omezená

Významnou kapitolou je také úhrada telemedicínských zdravotních služeb. Zde je potřeba vhodně nastavit úhrady tak, aby odrážely povahu využití softwaru i širší rozšíření hrazených distančních výkonů.

Právě tady se ukazuje, že rozvoj telemedicíny nestojí jen na zákonné definici nebo technické připravenosti. Bez ekonomického rámce a predikovatelného systému úhrad zůstane její využití omezené, i kdyby právní a odborné předpoklady byly splněny.

9.Zdravotníci musí vědět nejen jak, ale i kdy

Jedním z méně nápadných, ale velmi důležitých pravidel je informovanost zdravotnických pracovníků. „Týká se to technických znalostí, dovedností a vůbec schopnosti tyto technické prostředky ovládat,“ upřesnil Šustek. Současně ale zdůrazňuje, že stejně důležité je rozhodování o indikaci a kontraindikaci telemedicíny, tedy o tom, kdy je tento způsob péče vhodný a kdy už nestačí.

Právě tady se telemedicína znovu vrací k principu náležité odborné péče. Nejde jen o obsluhu nástroje, ale o správný odborný úsudek. Do budoucna se proto dá očekávat větší význam interních předpisů a cíleného vzdělávání zdravotnických pracovníků.

10.Incidenty se nesmí zametat pod koberec

Poskytovatel musí mít nastavený rámec pro hlášení incidentů v oblasti kyberbezpečnosti, ochrany osobních údajů i dalších bezpečnostních problémů. „Cílem není jen reagovat na jednotlivé selhání, ale také předcházet opakování podobných situací a omezovat možné škody,“ vysvětlil.

Právě tento bod ukazuje, že telemedicína není pouze soubor jednotlivých technologií, ale také otázka vnitřního řízení, odpovědnosti a organizační vyspělosti poskytovatele.

Telemedicína potřebuje pravidla, ne improvizaci

Přehled našich deseti pravidel ukazuje, že telemedicína znamená plnohodnotný způsob poskytování zdravotních služeb, který musí současně obstát právně, odborně, technicky i organizačně. Kdo ji chce poskytovat dobře, nemůže ji chápat jako provozní improvizaci nebo technologický doplněk bez jasných pravidel. Musí ji brát jako zdravotní službu v plném slova smyslu.