Telemedicína se v českém zdravotnictví postupně prosazuje jako praktický nástroj, který dokáže zlepšit dostupnost péče, podpořit sledování pacientů a usnadnit práci zdravotníkům. České pilotní projekty ukazují, že její využití má smysl napříč obory – od kardiologie přes diabetologii až po péči o děti se závažným onemocněním.

Telemedicína už dávno neznamená pouze videohovor s lékařem. Současná praxe zahrnuje videokonzultace, telefonické konzultace, asynchronní e-konzultace, vzdálený monitoring pacienta i odborné telekonzultace mezi zdravotníky. Do širšího rámce patří také eHealth, mHealth a digitální zdraví jako celek.

Právě tato šíře ukazuje, že telemedicína má v moderním zdravotnictví stále konkrétnější roli. Největší přínos má tam, kde pomáhá sledovat zdravotní stav v čase, zjednodušit cestu pacienta systémem, podpořit adherenci k léčbě nebo včas zachytit změnu zdravotního stavu.

České pilotní intervence v rámci projektů Národního plánu obnovy pokrývají kardiologii, pneumologii, diabetologii, psychiatrii, neurologii, dermatologii, oftalmologii, praktické lékařství i péči o děti s život limitujícím nebo život ohrožujícím onemocněním.

Kardiologie: data, která pomáhají sledovat vývoj stavu

Kardiologie patří k oborům, kde má telemedicína velmi přirozené využití. U řady pacientů lze pravidelně sledovat objektivní fyziologické parametry a díky tomu získat lepší přehled o vývoji onemocnění mezi běžnými kontrolami.

U chronického srdečního selhání se v pilotním projektu sledují pacienti s nově diagnostikovaným onemocněním a pacienti po hospitalizaci pro kardiální dekompenzaci. Monitorují se například aktivita, krevní tlak, tepová frekvence, saturace, hmotnost a kvalita života. Cílem je porovnat počet rehospitalizací a kvalitu života u pacientů ve vzdáleně monitorované skupině oproti standardní ambulantní péči.

Telemedicína se v kardiologii využívá také v arytmologii. Projekt zaměřený na detekci fibrilace síní a dalších významných poruch srdečního rytmu pracuje s nositelnými zařízeními. Sleduje se například výskyt fibrilace síní, supraventrikulárních a komorových tachykardií, extrasystol, bradykardií či výrazných tachykardií.

Samostatnou oblastí je plicní arteriální hypertenze. U těchto pacientů se sleduje aktivita, šestiminutový test chůze, krevní tlak, tepová frekvence, saturace, spánek, kvalita života, bolest, hmotnost a v některých případech i tlak v plicnici. Průběžné sledování má lékaři pomoci zachytit zhoršení stavu dříve, než si vyžádá akutní zásah nebo hospitalizaci. Díky pravidelným datům lze lépe rozpoznat exacerbaci onemocnění, upravovat dávkování či kombinaci léčby podle aktuálního vývoje a zároveň sledovat, zda pacient terapii dobře snáší.

Pneumologie: astma pod průběžným dohledem

Praktický potenciál telemedicíny ukazuje také pneumologie. Typickým příkladem je třeba telemonitoring pacientů s alergickým astmatem, zejména u osob s výrazným kolísáním obtíží, novým nastavením léčby nebo opakovaným zhoršením stavu.

Telemonitoring u alergického astmatu sleduje především to, jak dobře pacient dýchá a zda se jeho stav nezhoršuje. Lékaři proto pracují například se spirometrickými hodnotami PEF, FEV a FVC, které popisují rychlost a objem výdechu. Důležitý je také ukazatel FeNO, jenž může napovědět, zda je v dýchacích cestách přítomen zánět, nebo saturace, tedy okysličení krve. Vedle čistě medicínských údajů se sleduje i spánek, kvalita ovzduší a dopad nemoci na kvalitu života pacienta.

Smyslem je získat průběžný obraz o tom, jak je astma pod kontrolou. Proto se vyhodnocuje četnost exacerbací, tedy zhoršení nemoci, vývoj klinických parametrů, pravidelnost užívání léků i používání záchranné inhalace. Právě častější sahání po úlevovém inhalátoru může být jedním ze signálů, že léčbu je potřeba upravit.

Hodnota distančního sledování spočívá hlavně v pravidelnosti. Ambulantní kontrola ukáže stav pacienta v jednom konkrétním okamžiku. Telemonitoring může doplnit obraz o vývoj mezi návštěvami a pomoci lékaři lépe reagovat na změny související například s prostředím, alergeny, infekcemi nebo užíváním léčby.

Diabetologie: vhodný model pro domácí selfmonitoring

Diabetologie patří k oborům, kde je práce s pacientskými daty běžnou součástí péče. V pilotních intervencích se objevuje gestační diabetes – stav, který vyžaduje časté sledování, ale zpravidla trvá jen omezenou dobu těhotenství.

U těhotných žen s gestačním diabetem pomáhá telemonitoring sledovat, zda se hladina cukru v krvi drží v bezpečném rozmezí. Vedle samotné glykémie se sleduje také krevní tlak, pohybová aktivita (například počet kroků) a složení jídelníčku včetně množství sacharidů, které může pacientka zaznamenávat pomocí fotografií jídel. Důležitá je i kvalita života a míra úzkosti, protože diagnóza zasahuje do každodenního režimu ženy.

Mezi hlavní ukazatele patří TIR, TAR a TBR, tedy čas, kdy je glykémie v cílovém rozmezí, nad ním nebo pod ním. Lékaři dále sledují průměrnou glykémii, HbA1c jako dlouhodobější ukazatel kompenzace diabetu a glykemickou variabilitu, která ukazuje, jak výrazně hladina cukru během dne kolísá. Tyto údaje mohou pomoci přesněji upravit režimová doporučení i léčbu.

Pacientka může hodnoty měřit doma, sdílet je prostřednictvím aplikace a dostávat cílenější doporučení. Telemedicína zde pomáhá propojit pravidelný selfmonitoring s odborným dohledem a může snížit potřebu některých osobních návštěv.

Oftalmologie: screening blíž k pacientovi

Oftalmologie představuje jiný typ využití telemedicíny. Nejde primárně o dlouhodobý monitoring, ale o screening a vzdálené vyhodnocení nálezů.

Pilotní projekt se zaměřuje na časný záchyt glaukomu u rizikových skupin. Využívá webový portál, mobilní fundus kameru a nitrooční tonometr. Data jsou poskytována lékařům vzdáleným od specializovaného centra.

Projekt má pomoci dostat preventivní vyšetření zeleného zákalu k většímu počtu rizikových pacientů. Screening umožní vytipovat osoby s podezřelým nálezem a rychleji je nasměrovat ke specialistovi, který může doplnit podrobnější vyšetření, například perimetr k posouzení zorného pole nebo OCT k detailnímu zobrazení sítnice a zrakového nervu.

Oftalmologie tak ukazuje, že telemedicína může efektivně propojit pořízení dat v terénu s odbornou interpretací specialisty.

Dermatologie: obrazová data jako přirozená součást péče

Dermatologie patří k oborům, kde má distanční péče přirozené uplatnění. Distanční sledování využívá pravidelné fotografie kožních projevů, podle nichž lze hodnotit vývoj psoriázy v čase. Lékaři sledují účinnost biologické léčby, případné nežádoucí účinky i to, zda pacient terapii správně dodržuje. Součástí hodnocení jsou také ukazatele DLQI, který popisuje dopad nemoci na kvalitu života, a PASI, jenž vyjadřuje rozsah a závažnost kožních projevů.

U stabilních pacientů na dlouhodobé léčbě může obrazová dokumentace dobře sloužit jako mezičlánek mezi standardními fyzickými kontrolami.

Psychiatrie: větší dostupnost a pravidelný kontakt

V psychiatrii telemedicína nestojí primárně na senzorech, ale na dostupnosti, kontinuitě a možnosti pravidelného kontaktu. Pilotní intervence se zaměřuje na dospělé pacienty s mírnými až středně těžkými depresivními, úzkostnými nebo stresovými poruchami.

Program kombinuje videokonzultace s průběžným sledováním aktivity a spánku. Tyto údaje mohou doplnit obraz o tom, jak se pacientovi daří v běžném životě. K hodnocení se používají také dotazníky BAI a BDI-II, které pomáhají zachytit míru úzkosti a depresivních příznaků.

Právě psychiatrická a psychoterapeutická péče často naráží na kapacitní a geografické bariéry. Distanční forma může být jedním z nástrojů, jak péči přiblížit pacientům a udržet pravidelnější kontakt tam, kde je vhodně indikována.

Paliativní péče: podpora rodin v náročné situaci

Jedním z nejcitlivějších příkladů je péče o děti s život limitujícím nebo život ohrožujícím onemocněním. Pilotní projekt zapojuje rodiny těchto dětí a sleduje kvalitu života, plány péče, počet hospitalizací a počet konzultací.

Cílem je ověřit vzdálenou komunikaci s rodinou jako nástroj, který může omezit zbytečné cesty do nemocnice, podpořit domácí pečovatele a posílit zvládání péče v domácím prostředí.

V této oblasti již objevují první pozitivní zkušenosti, zejména ve smyslu lepšího zvládání situace rodinou a pacientem. Péče je založena především na telekonzultacích a vzdálené psychologické podpoře.

Neurologie a praktické lékařství: další prostor pro rozvoj

Neurologická pilotní intervence se zaměřuje na včasný záchyt a dlouhodobé sledování neurodegenerativních onemocnění, tedy nemocí, které postupně zasahují nervovou soustavu. Sledují se například změny spánku, řeči, hlasu, chůze, hybnosti, třes, mimovolní pohyby a celková fyzická aktivita. Tyto údaje mohou pomoci zachytit první známky onemocnění ještě před plným rozvojem příznaků a u dlouhodobě sledovaných pacientů doplnit běžné kontroly u specialisty.

Praktické lékařství pak zahrnuje standardizaci distančního kontaktu v ordinaci primární péče, telemedicínský multidisciplinární tým u chronicky nemocných a digitální kardiovaskulární prevenci. Její ambicí je, aby digitální systém pomohl lékaři včas najít pacienty, u kterých se začíná skládat riziková mozaika pro onemocnění srdce a cév.

Společný směr: telemedicína jako přirozená součást péče

České pilotní projekty ukazují, že telemedicína se nejlépe uplatňuje tam, kde má jasně definovaný účel. Někde pomáhá sledovat fyziologická data, jinde pracuje s obrazovou dokumentací, podporuje screening, usnadňuje komunikaci nebo zvyšuje dostupnost odborné péče.

Společným jmenovatelem je snaha lépe propojit pacienta, zdravotníka a data, která mohou být pro péči užitečná. V dobře vybraných diagnózách může zkrátit cestu pacienta systémem, snížit zbytečnou zátěž a dát lékaři důležité informace ve chvíli, kdy mohou nejvíce pomoci.

Článek Od neurologie po paliativní péči: české pilotní projekty ukazují přínos telemedicíny napříč obory se nejdříve objevil na Telemedicína.

Telemedicína pomáhá nejvíce tam, kde péče nekončí jednou návštěvou ordinace. Největší přínos má u pacientů, jejichž stav je potřeba průběžně sledovat, u stabilizovaných pacientů po nastavení léčby, u lidí z hůře dostupných regionů, pacientů s omezenou mobilitou nebo u těch, kteří potřebují pravidelnou podporu a edukaci.

České pilotní intervence v rámci projektu Národní plán obnovy – Telemedicína ukazují několik skupin pacientů, u nichž může být telemedicína obzvlášť užitečná.

Pacienti s chronickým onemocněním

První velkou skupinou jsou chronicky nemocní pacienti, u nichž je důležité pravidelně sledovat zdravotní stav a včas reagovat na změny. Patří sem například pacienti se srdečním selháním, plicní arteriální hypertenzí, diabetem, astmatem nebo chronickými plicními obtížemi.

V kardiologii se u pacientů se srdečním selháním sleduje například krevní tlak, tepová frekvence, saturace, hmotnost, fyzická aktivita a kvalita života. U pacientů s plicní arteriální hypertenzí se přidává také sledování spánku, bolesti, šestiminutového testu chůze nebo v některých případech tlaku v plicnici.

Taková data mohou lékaři pomoci lépe posoudit, jak se stav pacienta vyvíjí a jak reaguje na léčbu. Pro pacienta to znamená větší jistotu, že jeho stav je sledován i mimo ordinaci.

Stabilizovaní pacienti po nastavení léčby

Telemedicína je praktická také u pacientů, kteří už byli vyšetřeni, léčba je nastavena a jejich stav je stabilní. V takové situaci nemusí být každá průběžná kontrola nutně osobní.

Dobře to ukazuje dermatologie. U pacientů se středně těžkou až těžkou psoriázou na biologické léčbě se využívají pravidelné fotografie kožních projevů. Lékař může na dálku sledovat, jak se nemoc vyvíjí, zda léčba funguje, zda se neobjevují nežádoucí účinky a zda pacient terapii správně dodržuje.

Podobný princip může dávat smysl i v dalších oborech. Pacient zůstává pod dohledem, ale část péče může probíhat pohodlněji a cíleněji.

Pacienti z hůře dostupných regionů

Další skupinou jsou pacienti, kteří mají složitější přístup ke specializované péči. Nemusí jít jen o velkou vzdálenost od nemocnice. Překážkou může být dopravní dostupnost, menší počet specialistů v regionu nebo nutnost opakovaného cestování.

Telemedicína může část této zátěže snížit. Pacient může některé údaje měřit doma nebo v blízkém zařízení a specialista je následně vyhodnotí na dálku.

Příkladem je oftalmologický pilotní projekt zaměřený na časný záchyt glaukomu, tedy zeleného zákalu. Jde o onemocnění, které může postupně poškozovat zrakový nerv, a proto je důležité zachytit ho včas. Projekt využívá mobilní fundus kameru pro snímkování očního pozadí, nitrooční tonometr pro měření tlaku v oku a webový portál, přes který se data dostávají k lékaři. Vyšetření se tak může přiblížit pacientovi, zatímco odborné posouzení zůstává v rukou specialisty.

Pacienti s omezenou mobilitou

Velký přínos může mít telemedicína také pro pacienty, pro které je samotná cesta do zdravotnického zařízení náročná. Může jít o seniory, pacienty po operaci, osoby se sníženou pohyblivostí nebo lidi závislé na doprovodu.

Výrazným příkladem je péče o děti s život limitujícím nebo život ohrožujícím onemocněním. V tomto případě telemedicína neslouží primárně ke sběru velkého množství dat, ale k lepší dostupnosti podpory pro rodinu.

Pilotní projekt sleduje kvalitu života, plány péče, počet hospitalizací a počet konzultací. Vzdálená komunikace může rodinám pomoci zvládat péči doma, omezit zbytečné cesty do nemocnice a posílit roli domácích pečovatelů.

Pacienti, kteří potřebují edukaci a podporu

Telemedicína může být přínosná také tam, kde pacient potřebuje pravidelné vedení, připomenutí léčby, motivaci nebo lepší porozumění režimovým opatřením.

To se týká například pacientů s diabetem, astmatem nebo zvýšeným kardiovaskulárním rizikem. U gestačního diabetu mohou těhotné ženy doma sledovat hladinu cukru v krvi, krevní tlak, pohybovou aktivitu nebo složení jídelníčku. Lékař pak může doporučení lépe přizpůsobit aktuálním hodnotám.

V praktickém lékařství se podobný princip objevuje u digitální kardiovaskulární prevence. Digitální nástroje mohou pomoci včas vytipovat pacienty s vyšším rizikem onemocnění srdce a cév, například při kombinaci vysokého tlaku, cholesterolu, diabetu nebo dalších rizikových faktorů.

Pacienti, pro které je důležitý pravidelný kontakt

V psychiatrii je největší hodnotou telemedicíny dostupnost kontaktu a kontinuita péče. Pilotní intervence se v rámci projektu Národní plán obnovy – Telemedicína zaměřují na dospělé pacienty s mírnými až středně těžkými depresivními, úzkostnými nebo stresovými poruchami.

Program kombinuje videokonzultace se sledováním aktivity a spánku. Součástí jsou také dotazníky, které pomáhají hodnotit míru úzkosti a depresivních příznaků. Telemedicína zde nepomáhá jen prostřednictvím dat, ale hlavně tím, že může pacientovi usnadnit pravidelný kontakt s odborníkem.

Pacienti s postupně se rozvíjejícími obtížemi

Další oblastí je neurologie, kde se pilotní intervence v rámci projektu Národní plán obnovy – Telemedicína zaměřují na screening a monitoring neurodegenerativních onemocnění. Sledují se například změny spánku, řeči, hlasu, hybnosti, chůze, třes, mimovolní pohyby a celková fyzická aktivita.

Přínos je především v dlouhodobém pohledu. Telemedicína může pomoci zachytit změny, které se rozvíjejí postupně a při jednorázové kontrole nemusí být tak dobře patrné.

Přínos i pro zdravotníky a systém

Telemedicína může pomoci také zdravotníkům a poskytovatelům péče. Umožňuje lépe organizovat kontroly, třídit pacienty podle aktuální potřeby a efektivněji pracovat s kapacitou ambulancí.

Pokud má lékař k dispozici relevantní data předem, může lépe rozhodnout, zda pacient potřebuje osobní návštěvu, distanční konzultaci, úpravu léčby nebo další vyšetření.

Péče, která pokračuje i mezi kontrolami

České pilotní projekty ukazují telemedicínu jako praktický doplněk běžné péče. Její hodnota není jen v technologiích samotných, ale hlavně v tom, že dokáže propojit domácí prostředí pacienta s odborným dohledem. Lékař tak může pracovat s informacemi, které vznikají v běžném životě pacienta — při pohybu, spánku, měření tlaku, sledování glykémie nebo při každodenním zvládání léčby.

Telemedicína tím posouvá péči blíž k pacientovi. Ne jako náhrada osobního vyšetření, ale jako nástroj, který může mezi jednotlivými kontrolami udržet kontinuitu, podpořit včasnější reakci a dát pacientovi větší pocit jistoty. Právě v tom je její nejsilnější přínos: pomáhá, aby péče nebyla jen jednorázovou návštěvou ordinace, ale průběžným procesem.

Článek Kteří pacienti mohou z telemedicíny profitovat nejvíc? se nejdříve objevil na Telemedicína.

Telemedicína už v českém zdravotnictví není okrajové téma ani vzdálená budoucnost. Debata v rámci kulatého stolu, který se 7. dubna 2026 konal na Ministerstvu zdravotnictví, ukázala, že už dnes je považována za přirozenou součást moderní péče a může přispět k dostupnější, efektivnější a pro pacienty komfortnější péči. Diskuse se přitom nesla v praktickém duchu: co musí telemedicínská řešení splnit, aby dobře fungovala v klinické praxi, jak je správně hodnotit a jak jim nastavit podmínky pro širší využití. Jak zaznělo, v Česku již existují kvalitní data, se kterými je možné dále pracovat.

Telemedicína jako přirozené rozšíření péče

České právo už telemedicínské zdravotní služby dobře zná, jak připomněl Aleš Martinovský – expert na zdravotnické prostředky a výkonný ředitel společnosti Porta Medica. Vymezuje je jako zdravotní služby poskytované na dálku za použití informačních a telekomunikačních technologií nebo zdravotnických prostředků. Zákon přitom stanovuje jasné požadavky na kvalitu a bezpečnost. „Debata nestojí na otázce, zda telemedicína do systému patří, ale spíš na tom, jak ji správně uchopit. Klíčem je vždy klinický přínos pro konkrétního pacienta. Tam, kde je takový přínos prokazatelný a technologie odpovídá regulatorním požadavkům, se otevírá prostor pro její smysluplné začlenění do zdravotní péče i do úhradových úvah,“ zdůraznil. Upozornil přitom, že přínos pro pacienta musí být hodnocen dle objektivních kritérií.

Právě důraz na správné nastavení a bezpečné používání technologií celou odbornou diskusi rámoval. Ne proto, aby rozvoj telemedicíny brzdil, ale naopak proto, aby měla pevné a důvěryhodné základy. Pokud mají digitální nástroje v budoucnu hrát v péči stále větší roli, musí být jasné, jaký mají účel, jaké přinášejí výsledky a v jakém režimu mohou být používány.

Rozhodovat bude přínos pro pacienta i systém

Jedním z hlavních motivů kulatého stolu byla otázka, podle čeho telemedicínu hodnotit. Tomáš Doležal – farmakolog, farmakoekonom a zakladatel Institutu pro zdravotní ekonomiku iHETA, představil rámec, který se neomezuje jen na takzvané tvrdé klinické ukazatele, ale počítá i s tím, co je pro pacienty a zdravotnický systém v praxi často stejně důležité: lepší koordinace péče, vyšší adherence k léčbě, dostupnost služeb, větší samostatnost pacienta nebo úspora času. Právě v tom má telemedicína velký potenciál — ne vždy musí měnit samotnou diagnózu, často ale umí velmi citelně zlepšit a zefektivnit průběh péče.

Doležal zároveň upozornil, že Česko má při dalším rozvoji z čeho vycházet. Zahraniční zkušenosti podle něj ukazují, že digitální zdravotní technologie už v řadě evropských zemí procházejí specifickým hodnocením a mají vytvořené cesty do úhrad. Inspirace tak existuje — ať už jde o Německo, Anglii, Francii, Finsko nebo Nizozemsko. Nestavíme dům na zelené louce, ale i s využitím zahraničních zkušeností hledáme model, který bude odpovídat českému prostředí.

Širší využití bude stát i na dobře nastavených úhradách

Významnou část debaty otevřel expert na zdravotnické právo z advokátní kanceláře Porta Medica Legal Jakub Král, když připomněl, že finanční nástroje jsou hlavním hybatelem změn ve zdravotnictví. „Pokud má telemedicína pronikat do běžné péče ve větším rozsahu, potřebuje návaznost na systém veřejného zdravotního pojištění,“ uvedl. Právě úhradové nastavení bude rozhodovat o tom, jestli zůstanou digitální nástroje jen v omezeném provozu, nebo se stanou běžně využívanou součástí péče.

„Pokud má telemedicína pronikat do běžné péče ve větším rozsahu, potřebuje návaznost na systém veřejného zdravotního pojištění.“

Systém v každém případě už dnes nabízí několik cest, o které se lze opřít — od zdravotnických prostředků na poukaz přes zvlášť zúčtované materiály či fondy prevence. Jakub Král přitom zdůraznil, že má smysl nejprve dobře využít stávající rámce a teprve tam, kde by nestačily, hledat nové nástroje. Tento přístup může být pro další rozvoj telemedicíny výhodný: umožňuje navazovat na to, co už v systému funguje, a současně vytvářet prostor pro inovace tam, kde budou opravdu potřeba.

V praxi už telemedicína pomáhá

Silný moment celé diskuse přinesly i konkrétní zkušenosti z terénu. Jedním z nich byl příklad péče o pacienty s idiopatickými střevními záněty (tzv. IBD), kde podle diskutujících telemedicínský přístup pomohl zvýšit průchodnost ambulancí. U pacientů v remisi tak může být část péče vedena efektivněji, aniž by to snižovalo její kvalitu. Právě tady se ukazuje, že telemedicína není náhradou osobního kontaktu, ale jeho chytrým doplněním.

Důležitý signál: telemedicína má v systému své místo

Z kulatého stolu na Ministerstvu zdravotnictví vzešel povzbudivý signál. Telemedicína není vnímána jako okrajová novinka, ale jako oblast, která si zaslouží promyšlené místo v českém zdravotnictví. Řečníci se shodovali, že její budoucnost stojí na kombinaci několika faktorů: jasně popsaného klinického přínosu, bezpečného regulatorního rámce, kvalitních dat a dobře nastavených úhrad. Pokud se tyto podmínky podaří propojit, může telemedicína sehrát důležitou roli v tom, aby byla péče dostupnější, lépe organizovaná a více přizpůsobená potřebám pacientů i zdravotníků.

Článek Telemedicína upevňuje své místo v praxi. Kulatý stůl ukázal, co může její rozvoj ještě podpořit se nejdříve objevil na Telemedicína.