Telemedicína už v českém zdravotnictví není okrajové téma ani vzdálená budoucnost. Debata v rámci kulatého stolu, který se 7. dubna 2026 konal na Ministerstvu zdravotnictví, ukázala, že už dnes je považována za přirozenou součást moderní péče a může přispět k dostupnější, efektivnější a pro pacienty komfortnější péči. Diskuse se přitom nesla v praktickém duchu: co musí telemedicínská řešení splnit, aby dobře fungovala v klinické praxi, jak je správně hodnotit a jak jim nastavit podmínky pro širší využití. Jak zaznělo, v Česku již existují kvalitní data, se kterými je možné dále pracovat.

Telemedicína jako přirozené rozšíření péče

České právo už telemedicínské zdravotní služby dobře zná, jak připomněl Aleš Martinovský – expert na zdravotnické prostředky a výkonný ředitel společnosti Porta Medica. Vymezuje je jako zdravotní služby poskytované na dálku za použití informačních a telekomunikačních technologií nebo zdravotnických prostředků. Zákon přitom stanovuje jasné požadavky na kvalitu a bezpečnost. „Debata nestojí na otázce, zda telemedicína do systému patří, ale spíš na tom, jak ji správně uchopit. Klíčem je vždy klinický přínos pro konkrétního pacienta. Tam, kde je takový přínos prokazatelný a technologie odpovídá regulatorním požadavkům, se otevírá prostor pro její smysluplné začlenění do zdravotní péče i do úhradových úvah,“ zdůraznil. Upozornil přitom, že přínos pro pacienta musí být hodnocen dle objektivních kritérií.

Právě důraz na správné nastavení a bezpečné používání technologií celou odbornou diskusi rámoval. Ne proto, aby rozvoj telemedicíny brzdil, ale naopak proto, aby měla pevné a důvěryhodné základy. Pokud mají digitální nástroje v budoucnu hrát v péči stále větší roli, musí být jasné, jaký mají účel, jaké přinášejí výsledky a v jakém režimu mohou být používány.

Rozhodovat bude přínos pro pacienta i systém

Jedním z hlavních motivů kulatého stolu byla otázka, podle čeho telemedicínu hodnotit. Tomáš Doležal – farmakolog, farmakoekonom a zakladatel Institutu pro zdravotní ekonomiku iHETA, představil rámec, který se neomezuje jen na takzvané tvrdé klinické ukazatele, ale počítá i s tím, co je pro pacienty a zdravotnický systém v praxi často stejně důležité: lepší koordinace péče, vyšší adherence k léčbě, dostupnost služeb, větší samostatnost pacienta nebo úspora času. Právě v tom má telemedicína velký potenciál — ne vždy musí měnit samotnou diagnózu, často ale umí velmi citelně zlepšit a zefektivnit průběh péče.

Doležal zároveň upozornil, že Česko má při dalším rozvoji z čeho vycházet. Zahraniční zkušenosti podle něj ukazují, že digitální zdravotní technologie už v řadě evropských zemí procházejí specifickým hodnocením a mají vytvořené cesty do úhrad. Inspirace tak existuje — ať už jde o Německo, Anglii, Francii, Finsko nebo Nizozemsko. Nestavíme dům na zelené louce, ale i s využitím zahraničních zkušeností hledáme model, který bude odpovídat českému prostředí.

Širší využití bude stát i na dobře nastavených úhradách

Významnou část debaty otevřel expert na zdravotnické právo z advokátní kanceláře Porta Medica Legal Jakub Král, když připomněl, že finanční nástroje jsou hlavním hybatelem změn ve zdravotnictví. „Pokud má telemedicína pronikat do běžné péče ve větším rozsahu, potřebuje návaznost na systém veřejného zdravotního pojištění,“ uvedl. Právě úhradové nastavení bude rozhodovat o tom, jestli zůstanou digitální nástroje jen v omezeném provozu, nebo se stanou běžně využívanou součástí péče.

„Pokud má telemedicína pronikat do běžné péče ve větším rozsahu, potřebuje návaznost na systém veřejného zdravotního pojištění.“

Systém v každém případě už dnes nabízí několik cest, o které se lze opřít — od zdravotnických prostředků na poukaz přes zvlášť zúčtované materiály či fondy prevence. Jakub Král přitom zdůraznil, že má smysl nejprve dobře využít stávající rámce a teprve tam, kde by nestačily, hledat nové nástroje. Tento přístup může být pro další rozvoj telemedicíny výhodný: umožňuje navazovat na to, co už v systému funguje, a současně vytvářet prostor pro inovace tam, kde budou opravdu potřeba.

V praxi už telemedicína pomáhá

Silný moment celé diskuse přinesly i konkrétní zkušenosti z terénu. Jedním z nich byl příklad péče o pacienty s idiopatickými střevními záněty (tzv. IBD), kde podle diskutujících telemedicínský přístup pomohl zvýšit průchodnost ambulancí. U pacientů v remisi tak může být část péče vedena efektivněji, aniž by to snižovalo její kvalitu. Právě tady se ukazuje, že telemedicína není náhradou osobního kontaktu, ale jeho chytrým doplněním.

Důležitý signál: telemedicína má v systému své místo

Z kulatého stolu na Ministerstvu zdravotnictví vzešel povzbudivý signál. Telemedicína není vnímána jako okrajová novinka, ale jako oblast, která si zaslouží promyšlené místo v českém zdravotnictví. Řečníci se shodovali, že její budoucnost stojí na kombinaci několika faktorů: jasně popsaného klinického přínosu, bezpečného regulatorního rámce, kvalitních dat a dobře nastavených úhrad. Pokud se tyto podmínky podaří propojit, může telemedicína sehrát důležitou roli v tom, aby byla péče dostupnější, lépe organizovaná a více přizpůsobená potřebám pacientů i zdravotníků.