Příběh Věry Štěpaníkové a první „covidové“ videohovory

Na začátku roku 2021 byla paní Věra Štěpaníková z Přáslavic hospitalizována na covidovém oddělení JIP I. interní kliniky – kardiologické Fakultní nemocnice Olomouc. Platil přísný zákaz návštěv a rodina musela zůstat mimo nemocniční zdi. Dcera nemohla přijít, vnučka žila v Anglii a očekávala narození dítěte. V době, kdy se zdravotní stav pacientů s COVID-19 mohl měnit ze dne na den, představovala nemožnost osobního kontaktu další psychickou zátěž. Právě zde se ukázal jeden z méně nápadných, ale zásadních přínosů telemedicíny – schopnost udržet rodinné vazby i v podmínkách izolace.

„Pomáhá mi to v mém boji s nemocí,“ říkala tehdy paní Štěpaníková během hospitalizace. Možnost vidět dceru a sdílet radost z očekávané pravnučky pro ni představovala víc než jen technickou inovaci. V situaci, kdy osobní přítomnost nebyla možná, se obrazovka tabletu stala mostem mezi nemocničním lůžkem a rodinným zázemím. S odstupem několika let lze tuto zkušenost vnímat jako jeden z prvních momentů, kdy se telemedicína v praxi osvědčila i jako nástroj zachování lidské blízkosti tam, kde ji okolnosti na čas znemožnily.+